Bože, tohle věčné téma a přitom tak aktuální. Kam se podívám, všude ho vidím. Jak jsme si zvykli svůj potenciál hledat a usilovat o jeho naplnění. Máme dojem, že musíme něco vykonat, abychom svůj potenciál žili. A přitom se točíme v začarovaném kruhu dosahování něčeho, o čem si myslíme, že nás to posune blíže k našemu pravému žití. Je to pěkná pastička. Samozřejmě i Genové klíče se mohou stát takovou pastí, nástrojem k dosažení něčeho většího a lepšího. Věřte, že tato touha provází každého z nás. Žene nás kupředu, neuhasitelně v nás hoří. Často nás vyčerpává, někdy frustruje, motivuje a hlavně udržuje v napětí a očekávání. Je to prostě součást lidské hry na hledání a objevování.
Pokud setrváváme v tomto nastavení, budeme mít tendenci své hledání zaplňovat nacházením. Nacházením čehokoliv, co v daný moment uspokojí naší touhu. Budeme hledat ten konečný bod, o kterém se domníváme, že nám přinese naplnění potenciálu. Využijeme k tomu mnoho skvělých knih, učení a terapií. A pak jednoho dne zjistíme, že už nás to nebaví. Může přijít i vyhoření oné touhy. Nebo nám to zkrátka začne přiadat absurdní. Všechny tyto momenty jsou požehnané, ikdyž tak bolestivé. Jsou branou k procitnutí.
No dobrá a k čemu tedy Genové klíče? Nač to všechno? Když procházíte svým hologenetickým profilem, na začátku vás žene tato touha. Touha poznat svůj vyšší potenciál. Aktivační sekvence vás vezme rovnou k témtaům, která jsou ve vašem životě jako žhavá želízka. A nakonec, až dojdete do oblasti Vyššího zámeru, zjistíte, že vůbec nejde o to, co v životě děláte. Nejde o to, co všechno jste vykonali a dokázali. Ale jde o vaše bytí. Dokud se člověk neotřepe z věčného hledání sebe a nezastaví se, nemá šanci se spojit sám se sebou. To je náš vyšší záměr. Je jedno, co si kdo o nás myslí a co všechno jsme pro svět udělali. Podstatné je, jak se cítíme se sebou. Zda v sobě máme zázemí.
Na cestě k sobě je spousta překážek. Jsou to mylné představy o sobě. Jsou to falešná přesvědčení a naučené vzorce chování. Tyto překážky, které nám brání se setkat se sebou, jsou vyobrazeny na cestě Venušinou sekvencí. Tu spoustu vstev podmiňování, které jsme nasbírali od svého narození (a ještě dříve), potřebujeme prokouknout a odhodit. Může nás překvapit to, co shledáme, že k nám nepatří. A může nás doslova děsit myšlenka na to, co tedy opravdu jsme. Píšu záměrně děsit, protože je to velká neznámá. Můžeme mít obavu ze své síly, schopnosti, svobody…. dosaďte si sami.
Až doputujete do oblasti Jádra v profilu, budete svlěčení až na kost. A v této nahotě vám dojde, co je skutečně důležité. Na čem nejvíc záleží. A v úplné jednoduchosti a prostotě vykročíte do světa, kde uplatníte přesně to, co vám zbylo. To, čím jste od jakživa. Ikdyž přitom můžete své dary kultivovat, vybrušovat a obohacovat, stejně je ve vašem jádru esence naprosto boží a dokonalá. To, jak se projeví navenek, je již otázkou hraní si.
Genové klíče vám v tomto rozpomínání mohou být velmi nápomocné. Nenechají vás zabloudit ve slepých uličkách hledání. Buď vás přestanou bavit a to z důvodu, že jejich poselství k vám nedolehne. Prostě proto, že vám nedají konkrétní odpovědi, co máte „dělat“ a vy na tom trváte. Nebo vás naopak rozloží a budou vás nutit přestat se dívat na život přes konvenční šablony. A pak se začnete nově skládat.
No a když tuhle funkci ve vašem životě nezaujmou Genové klíče, stejně to udělá váš život. Bude vás nutit všemi způsoby, aby jste se dotkli sami sebe. Což je skvělé. Nemusíme mít obavy, že se tady ztratíme nebo že nás život nechá ve štychu. Všichni se navrátíme do náručí Velké matky. Vlastně …. jsme v ní stále!
Markéta Doubravka
Napsat komentář