Čím Genové klíče (ne)jsou a k čemu nám (ne)poslouží

Genové klíče se šíří Českem a Moravou jako voda. Do všech koutů srdcí. Je to úžasné. Začínají svým jazykem oslovovat širší veřejnost. 
Letos na jaře to bude 10 let od jejich vydání v češtině. A já si na začátku myslela, že se najde jen hrstka nadšenců. 

Genové klíče jsou velmi živé, jsou sdělením neosobním (nebyly „vymyšleny“ člověkem), jsou takzvanou transmisí. Transmise je poselství. Je to jakési přemostění mezi viditelným a neviditelným světem. Je často neuchopitelná logickou myslí a sama si razí cestu na svět. Většinou ji někdo zaznamená a vloží do lidského jazyka. Čím více je „autor“ odosobněný, tím je transmise čistší. Přináší univerzální principy spíše než konkrétní data. Je užitečné s touto knihou zacházet tak, že se uvolníte a necháte slovai prostupovat přes různé zkostnatělé vrstvy mysli až ke svému jádru. 

Píšu tento článek, aby všechna ta slova, když doputují ke čtenáři, byla vítána a uvnitř strávena. Abyste si ušetřili možné trápení a zklamání, je vhodné předem vědět, co od této úžasné knihy čekat a co určitě ne.

(NE)STROZUMITELNÝ JAZYK 

Jelikož jazyk, kterým je kniha Genové klíče psána má svá specifika, nedovolí uzavřené mysli vytěžit potřebné. Je tedy vhodné přistoupit k ní se zvídavostí a otevřeností. Tak vás může mile překvapit. Kniha je poměrně obsáhlá a již první stránky mohou odhalit případné nesnáze. Bude-li se vám zdát psaný projev jako příliš nesrozumitelný a těžký, pak je čas na kontemplaci. Kontemplace je zásadní k tomu, aby k vám transmise dolehla. Pro někoho je to přirozená součást života, ale většinou jsme svou myslí natolik zahlceni, že nemáme prostor ke kontemplaci. Umění kontemplace je životní styl. Člověk se zkrátka potřebuje umět zastavit a uvolnit. A především v moměntě, kdy mysl nejvíce naléhá a snaží se něco uchopit. Když se zastavíte nad nějakou větou nebo celým odstavcem, který je pro vás nestozumitelný, pak knihu odložte a nadechněte se. Nechte slova působit a sledujte, co se děje v těle. Věnujte se chvíli sobě, tomu jak se cítíte, co vám sděluje mysl. Nevracejte se ke čtení jen proto, že něco potřebujete pochopit. Vraťte se ke knize tehdy, až se celé to napětí uvolní. Nechte se vést jen lehkou zvídavostí. 
Umění kontemplace je tedy základem pro práci s Genovými klíči, protože vás kniha bude neustále nabádat, abyste se tomuto přístupu naučili. Jinak vám svoje tajemství neodhalí. V tom je velké kouzlo. Sama transmise se stará o vaše vyučení. Pamatujte tedy na to, že kniha NEposlouží urputné mysli, která se snaží a tlačí na pilu. 

JAK (NE)PRACOVAT NA SOBĚ 

Dalším aspektem, který zmíním, je potřeba „pracovat se sebou“. I když se může tato potřeba objevit jako prvotní impuls pro pořízení knihy, brzy zjistíte, že není na čem pracovat. Že právě ona snaha se změnit je překážkou. Netvrdím, že je tento impuls špatný. Je na místě a je hnací silou. A do jisté míry nás skutečně vede ke sebe-zlepšování. Jenže my ve skutečnosti nevíme, jak má probíhat naše proměna. A tak si vytváříme mylnou představu o proměně a motáme se v kruhu. Jediné, co máme na práci, je nechat se proměnit životem. Kniha a její poselství tedy NEposlouží nespokojené mysli, která nás chce změnit, protože se jí nelíbíme. V ideálním případě přijdete na to, že snaha o změnu je hluboké nepřijetí sama sebe. Hluboce cítíte, že je potřeba něco změnit. A to něco je postoj k sobě. Je to hlavolam? Ano, ale jen pro hlavu. 

(NE)MUSÍM ODSTRANIT SVÉ STÍNY

A je tu další nástraha. Tou je potřeba odstaranit stíny (v terminologii Genových klíčů). Kniha vám odhalí 64 různých stínových stavů. A to není pro mysl nic hezkého. Takže přijde otázka: „co s tím?“, „jak to napravit?“. Možná bude chvíli trvat než se proklestíte k dovednosti, které se říká odpoutání. Je potřeba zase nechat mysl stát stranou. Prvním krokem je dovolit si mít pocit spojený se stínem, aniž byste se mu bránili, ventilovali ho, báli se ho, odsuzovali ho nebo moralizovali. Veškeré negativní pocity (strach, odpor, vina, nechuť, zlost…) mohou jednoduše proběhnout, aniž bychom je chtěli změnit nebo s nimi něco dělat. Znamená to jednoduše nechat pocit být a soustředit se na uvolnění energie, která za ním stojí. Znamená to upustit od posuzování a vidět, že je to jen pocit. Naučit se být s pocitem a vzdát se všech snah o jeho jakoukoli změnu. Zbavte se touhy bránit se pocitu. Když se vzdáte odporu nebo snahy o změnu pocitu, přejde pocit do lehčího pocitu. Pocit, kterému se nebráníte, zmizí, jak se rozptýlí energie, která za ním stojí. Tak se stíny postupně rozpouští.

Soustřeďte se na samotný pocit v těle, nikoli na myšlenky. Myšlenky jsou nekonečné a samy sebe posilují a plodí jen další myšlenky. Myšlenky jsou pouze racionalizací, která se snaží vysvětlit přítomnost pocitu. Skutečným důvodem pocitu je nahromaděný tlak, který za ním stojí a který ho nutí, aby se v daném okamžiku objevil. Jakmile se lépe seznámíte s odpoutáním, všimnete si, že všechny negativní pocity jsou spojeny s naším základním strachem souvisejícím s přežitím a že všechny pocity jsou pouze programy pro přežití, které mysl považuje za nezbytné. Říká se jim stíny. Odpoutání tyto programy postupně ruší. Tímto procesem se základní motivy, které se za pocity skrývají, stávají stále zřejmějšími.

Největším přínosem tedy je, když zjistíte, že jste v pořádku tak, jak jste. Že stíny jsou jen nevědomým pokřiveným projevem vašich přirozených kvalit. 

GENOVÉ KLÍČE (NE)JSOU METODA

Zapomeňte na to, že vám Genové klíče nabídnou nějakou přímou metodu nebo techniku na zvládání sebe či života. Genové klíče NEjsou ani metodou, ani technikou. Jsou živou transmisí. Zahrnují základní principy života. A život je tajemstvím. Není logicky uspořádán tak, abychom si na něj vzali kladívko, pilku a návod na použití. NEčekejte od nich, že vám sdělí, co máte dělat, kudy jít nebo kdo jste. 

Berte je jako inspiraci, která vás ponouká ke zkoumání. Bude vás učit ptát se na to, co je skutečně podstatné a potom už jen spoléhat na moudrost, která promluví až sama uzná za vhodné. A vy mezitím můžete odpočívat. No není to nádherné? Jen kultivovat stav klidné přítomnosti ve všech situacích? A dívat se na svět jako na odraz světa vnitřního?

(NE)MUSÍM TO VŠECHNO PŘEČÍST

Nemusíte. Nemusíte ani znát svůj profil. Nemusíte vůbec nic. A velmi se vám uleví. Stačí, když se zlehka dotknete pravdy. A tou pravdou je, že vše je v pořádku. 

(NE)POTŘEBUJI NĚKOHO, KDO MI TO VYSVĚTLÍ 

Genové klíče jsou určeny k samostudiu a kontemplaci. Ideálním partnerem knihy jste vy sami. Potřebujete zkrátka strávit se sebou čas a být trpěliví. Pokud se přece jen obrátíte na průvodce, potom by vám měl poskytnout především oporu a prostor, popřípadě orientaci. 

Markéta Doubravská