Genový klíč 17 a dar Nadhledu

 

Od 25. do 29.3. procházíme branou genového klíče 17. Zakládat svůj názor na logickém úsudku je jednou z nejúžasnějších lidských schopností. Avšak pokud si nejsme vědomi, že náš názor je vždy založen na určité potřebě vypořádat se se svým životem, potom názor a posuzování vytvářejí oddělenost, protože vnímají velmi omezeně jen jednotlivé části celku a ne celek samotný. Jsme-li však schopni vidět více částí zároveň, pozvedáme frekvenci naší schopnosti tvořit názor.

 

Hnacím pohonem názoru je nespokojenost a neklid jako u všech stínových stavů. Tento pohon má jediný úkol – pokusit se pomocí názoru najít příčinu našeho nepříjemného pocitu. Pokud odpověď na náš vnitřní neklid hledáme pomocí mysli, jejíž přirozeností je promítat se na vnější svět, hledáme příčinu venku. Názor je naprogramován tak, aby zkrátka hledal nedostatky ve vnějším světě, společnosti, v lidech a dokonce i v sobě ve formě sebekritiky. Pokud je nedostatek nalezen, slouží k vytvoření názoru a z komára se stane velbloud. Promítaný nedostatek je vždy založen na nějaké formě srovnávání. Celý svět je dnes založen na srovnávání, názorech a rozdělení, čímž ztrácíme spojení s širším obrazem světa.

 

Vzpomeňte si, kdy naposledy jste se necítili dobře a hledali jste toho příčinu. Vytvořili jste si tak svůj úsudek a potom vám všechny další argumenty, které jste byli schopni zaznamenat, jednoduše potvrzovali váš názor. Vytvořili jste si svou realitu, ve které jste se stali ústřední postavou – obětí.

 

Avšak nenechte se mýlit. Názor svou podstatou není vůbec špatný. Pouze pokud se začne naše nespokojenost s názorem ztotožňovat, vytvoří z něj dogma. A pokud svůj názor bereme příliš vážně a osobně, potom si jej přirozeně i obhajujeme a bráníme. Vždy si najdeme díky logice argumenty, které náš názor utvrzují a stejně tak dobře můžeme skrýt protiargumenty, které by mohly názor vyvrátit. Pevně daný názor tak zažene strach z toho, že nemáme život pod kontrolou. Pod vlivem takového strachu manipulujeme pomocí mysli skutečnost. Tato dynamika je základem veškerého násilí. Hnací síla nespokojenosti je tak místo služby celku svedena ke službě logiky a rozdělení.

 

My lidé máme zkrátka odvěké dilema. Buď anebo. Máme dvě poloviny těla, dvě oči, dvě hemisféry… A protože je nepohodlné “být dvěma”, vybíráme si a používáme jednu z možností, která potom dominuje a druhá je oslabená. Stejné je to v politice – vždy jsou dvě polaritní strany proti sobě. Vždy něčemu nebo někomu straníme. Ale co když jsou oba póly v pořádku a jsou potřebné. Teprve když jsme schopni vidět obě strany mince současně, názor ustupuje nadhledu. Tedy zapojením levé i pravé mozkové hemisféry se můžeme dostat na další úroveň vnímání. Jedná se o otevírání třetího oka, což není nikterak mystický proces (ikdyž může být). Je to schopnost věci vidět tak, jak jsou, bez stranění.

 

Nadhled nám může sloužit k rozlišování mezi vzorci, které snižují a které zvyšují naši celkovou frekvenci. Pomůže nám vyhýbat se potřebě jednostranného vyjádření a stranění, naopak zdůrazní hlubší téma, na němž argumenty stojí. Skutečným smyslem nadhledu je sloužit k udržení naší integrity a celistvosti tím, že zpochybní všechny naše mylné interpretace skutečnosti. Nadhled se dotýká také vnímání času. Dokážete si připustit, že naši budoucnost si tvoříme a zároveň je předem daná?

 

Na nejvyšší úrovni vědomí již nevidíme nedostatky, protože to, co bylo dříve vnímáno jako nedostatek, byly ve skutečnosti jen způsoby, jak nastolit stav vševědoucnosti. Vševědoucnost vidí pouze dokonalost.

 

Ten, kdo vidí a viděný předmět se stávají jedním a tímtéž. Zůstává pouze oko, kterým nekonečně proudí vědomí. Vědomí vidí skrze člověka, ne člověk skrze vědomí.