Genový klíč 45 a dar Synergie

Genový klíč 45 – stín DOMINANCE – dar SYNERGIE – siddhi SDÍLENÍ

 

 

Všichni jsme obětí stínu Dominance, protože nedokážeme žít pro druhé, žijeme především sami pro sebe a ze strachu o sebe. I když něco děláme pro druhé, hlavní motivací je naše vlastní přežití. Upřednostňujeme své nejbližší a pokrevní rodinu ze stejných důvodů. Naše kmenové (rodové) smýšlení převažuje nad kolektivním uvažováním. Vytváříme hierachické společnosti. Avšak naše tendence fungovat v hierarchickém uspořádání společnosti je již zastaralá, protože je založena na strachu.

 

Ztratili jsme důvěru. Nevěříme ve svůj vlastní život, ve svou bolest. Přitom bolest a nepohodlí je přesně to místo, které nás na něco upozorňuje a my místo toho, abychom bolesti naslouchali, tak ji odháníme. Bolest má být tam, kde je, protože nás probouzí a my bychom ji měli věnovat pozornost. Vede nás přímo do srdce. Většina z nás nechce vlastnit svou svou bolest a strach. A tak je projektujeme na vnější svět v podobě dominance. Místo toho toužíme vlastnit něco materiálního, jídlo a peníze, kus země. Vlastníme a lpíme na tom. Všichni známe tuto potřebu. A protože život si běží podle svých zákonů, my se držíme alespoň něčeho – toho, co fiktivně vlastníme.

 

Zkuste se podívat, jak prožíváte svou loajalitu k rodině. Zkuste prozkoumat své tendence upřednostnit své nejbližší před těmi, které moc neznáte. A právě zde je možné zahlédnout velký strach. Neumíme uvažovat globálně a pokud se o to snažíme, stejně někde vzadu myslíme na své přežití. Ano, je to naprosto běžné uvažování. A není to ničí chyba. I přes naše solidární a dobročinné projekty tento strach přetrvává.

 

Tradiční model rodiny a jeho partiarchální uspořádání zatím ve světě dominuje. Pro dané období rozvoje lidstva byl tento model funkční, jelikož naplňoval potřebu lidského jedince najít bezpečné místo v rámci hierarchie. Vyvolává dojem, že čím výše se dostaneme, tím jistější je náš život. Ano, protože tak si zajistíme potravu (peníze). Jedná se opět o instinkt přežití. Jenže dnes je hierarchie společnosti natolik složitá, že nakonec sloužíme tomuto modelu jako otroci. Hierarchie nás sice živí, ale také my živíme hierarchii – platíme daně, pracujeme pro systém, necháváme se ovládat nadnárodními společnostmi, volíme vlády atd. Ti, kteří mají zajištěny nejvyšší pozice vládnou dojmem, že jsou v bezpečí. Každý jsme účastníkem tohoto modelu. Vymanit se ze systému a jít bydlet do lesa také není řešením, je to jen únik a krok zpět. Žijeme v domečku z karet. V západním světě se již tradiční model rodiny rozpadá. Původní hodnoty se vytrácejí, autority se stávají směšnými loutkami, absurdita byrokracie roste. Systém se nám rozpadá pod nohama, protože je založen na strachu z nedostatku. A co teď?

 

Je daleko efektivnější jít vpřed společně ve vzájemné spolupráci než ztrácet energii soutěžením. Rozhodování a zodpovědnost může být rozdělena rovnoměrně, stejně jako pracují neuronová spojení v mozku. To by se ale museli lidé, kteří si drží svou moc, opravdu vzdát své autority. Co kdyby podniky spolupracovaly, aniž by spolu museli soupeřit? Představte si, že by na prvním místě byla synergie, spolupráce, sdílení a ne ziskovost. Že by neexistovala kontrola shora, ale spíše důvěra a přenechání zodpovědnosti. Pokud by se lidé odmalička učili, jak se o sebe postarat a rozvíjet své talenty, nemuseli by být potom zachraňováni. Jasně že se musí společnost postarat o ty nemohoucí. Ale byli by nemohoucí, kdyby je společnost vedla k rozvoji svých talentů, suverenitě a sebevědomí? Je na čase sdílet společné světové zdroje, nikoli s nimi obchodovat. Synergie je především nový způsob myšlení, který si zatím jen málo dokážeme představit.

 

Položte si otázku, co pro vás znamenají peníze. Jsou pro vás peníze prostředkem k něčemu dalšímu? Čím skutečně peníze jsou?

Peníze poskytují příležitost každému z nás pochopit a otestovat si, vesmírné zákony. To, jaký význam dáváme penězům, odráží naši frekvenci. Nemusíte se nikomu svěřovat, zkuste si odpovědět upřímně sami pro sebe.

Bezpodmínečné dávání ruší potřebu peněz. V této fázi vývoje však peníze potřebné jsou, protože se teprve učíme dávat. A i přesto, že mnohdy dáváme proto, abychom dostali, jsme na cestě k nesobeckému dávání.