Zlatá cesta a umění kontemplace
Ústřední technika prostupující celé spektrum Genových klíčů se nazývá kontemplace. Ve skutečnosti se nejedná o techniku, ale spíše přístup, který je v našem životě tak důležitý. Abychom učení Genových klíčů vstřebali, potřebujeme se umět usebrat. Bez toho, aniž bychom se na chvíli zastavili nebo alespoň zpomalili a uvědomili si sami sebe, nemůžeme udělat skutečný krok ve svém vývoji. Umění kontemplace se zkrátka schopnost se zastavit a znovu se spojit se srdcem. Tuto schopnost můžeme rozvíjet a prohlubovat. Není to umění, které máme používat pouze při čtení textu Genových klíčů, ale je základem všech cest k moudrosti. Toto umění vám ukáže, jak vnést kouzlo kontemplace do každého koutu svého života, což povede k hlubokému pocitu prostornosti, klidu a jasnosti, který je v našem moderním světě tak vzácný.
Je důležité, abychom si tento termín na začátek objasnili, neboť v různých jazycích a různých kulturách si vysloužil odlišné pochopení. V úvodu knihy Genové klíče je význam kontemplace popsán v kapitole Tři tradiční cesty k pravdě a v závěru knihy v Glosáři osobního posílení. Jelikož kontemplace v sobě spojuje meditaci a koncentraci, je nezbytné, abychom plně porozuměli jejich vzájemnému vztahu a také odložili všechna předchozí chápání těchto slov.
Možná se domníváte, že kontemplace je něco jako hluboké přemýšlení, což je spíše západní způsob porozumění významu tohoto slova. Avšak pravou podstatou kontemplace je tajemství. Hlavním účelem kontemplativní cesty je nasměrovat své energie do nitra a z tohoto středu proměnit svůj život v experiment, který vám umožní nejprve objevit a poté i přijmout váš vyšší záměr.
Moderní vědecká mysl se ne vždy umí vyrovnat s představou tajemství. Úkolem vědy je rozluštit mnohá tajemství života a pokusit se porozumět způsobu, jakým věci fungují. Nicméně jsou oblasti, které mohou pro vědu zůstat navždy nepřístupné. Jedním z takových tajemství je vědomí. I když jednoho dne možná porozumíme, jak vědomí funguje, jeho opravdová hloubka leží mimo rámec objektivního porozumění. Proto, abychom poznali, kdo opravdu jsme, budeme muset jít až za mysl samotnou. A to je účelem umění kontemplace.
Kontemplace je umění. Je to umění, kterému se můžeme naučit. Avšak někdy může být pronikavý a silný intelekt při osvojování této jednoduché dovednosti překážkou. Paradoxně začíná kontemplace pro mnohé z nás spíše jako odnaučování se – přestáváme spoléhat na náš intelekt a otevíráme uvnitř sebe nové způsoby vnímání. I přesto, že kontemplace si na pomoc může zavolat určité techniky, které ve vašem životě podpoří růst ducha kontemplace, jsou tyto techniky pouze odrazovým můstkem. Jakmile již jednou v životě naleznete svůj autentický vnitřní rytmus, kontemplace se pro vás stane přirozenou. Dýcháte hlouběji, dáváte si více času a jste ve spojení s univerzální moudrostí, která vám pomáhá porozumět čemukoliv, s čím se ve svém životě setkáte.
Kontemplaci můžeme zpočátku brát jako jednoduché cvičení, ze kterého se časem stane zvyk. Stává se na nejhlubší úrovni naší součástí. A když k tomu dojde, všechny techniky automaticky odpadnou a celý náš život se promění. Kontemplace má tři základní fáze. Nejdříve se potřebujeme na chvíli ZASTAVIT nebo alespoň zpomalit, abychom si uvědomili momentální stav prožívání. V té chvíli provádíme OBRÁCENÍ pozornosti utopené ve vnějším světě či v nevědomých myšlenkových proudech ke spojení se s vlastním vědomím. Teprve zde přichází to pravé dobrodružství. V totmo stavu můžeme zachycovat a zkoumat svoje vzorce, abychom se vynořili na druhé straně a odtud se znovu podívali na vnější svět. Tentokrát už ale jiným pohledem.
Kontemplace je velice pružná a může podle potřeby cokoliv vypíchnout anebo naopak upozadit, aby dosáhla svého hlavního cíle, kterým je přivést vás do stavu hluboké rovnováhy. Hlavní rozdíl mezi kontemplací a oběma dalšími technikami, meditací a koncentrací (či bdělou pozorností), spočívá v tom, že kontemplace často používá mysl aktivním způsobem. Koncentraci používáme k tomu, abychom naši mysl, emoce a tělo vnitřně pozorovali, avšak při kontemplaci zároveň i něco děláme. Kontemplace aktivně zapojuje sílu mysli, emocí a těla. Slučuje a používá jejich energii k tomu, aby vyvolala stav zvýšeného sebeuvědomění, svobody a celkové prosperity. Proto opravdová síla kontemplace spočívá v tom, že přirozeně přechází do rozhodné akce. A taková akce vnese do našeho života zásadní změny.
Další velká výhoda umění kontemplace spočívá v tom, že v sobě kombinuje různé prvky. Propojuje techniky levé mozkové hemisféry s posuny ve vědomí, které se odehrávají v pravé hemisféře. Například může na pozadí používat techniku bdělosti, zatímco v popředí pracuje se schopností imaginativního myšlení. V tomto smyslu má kontemplace mnoho způsobů použití, které budou vyhovovat rozdílným typům osobnosti. Ať již upřednostňujete intelektuální, emoční, nebo kinestetický přístup, je to dovednost, která se snadno přizpůsobí vašim potřebám.
Hluboké téma UMĚNÍ KONTEMPLACE je obsahem stejnojmenné knihy autora Richarda Rudda.
Meditace
Meditace je významnou jinovou neboli ženskou cestou, která není redukcionistická[1], nýbrž holistická. V buddhistické tradici tuto cestu k osvícenému duchovnímu pochopení dobře ilustruje slovo vipassná, které lze přeložit jako „hluboké zření“. Tento způsob meditace je založen na pozorování, vyčkávání, naslouchání a umožňování.
Z pohledu Genových klíčů je meditace cestou, po níž kráčíme v souladu se vším, co ve svém životě potkáme, a na níž ani v nejmenším neodporujeme své přirozenosti. Nádherně tento přístup zachycuje tradice advaita-védánta, která na vše pohlíží jako na dokonalé takové, jaké to právě je. I v případě, že zapomeneme, je to v pořádku a dokonalé. Když jsme rozzlobení, netrpěliví, zlí či jakkoliv negativní, je to další ze způsobů, jakým se projevuje dokonalost celku. Jestliže připodobníme život k řece, pak při meditaci naše vědomí jen sedí v tichosti na jejím břehu. Jednoduše sedíte a pozorujete život, který probíhá kolem. A jak čas běží a vy pozorujete život bez jakýchkoli soudů (anebo třeba i se svými soudy), niterná esenciální podstata si začne uvědomovat sebe sama. Jakmile se toto jádro probudí, mnohem snadněji se vzdáte své snahy věci kontrolovat a poplujete v proudu života. To znamená, že půjdete cestou nenucenosti a hluboké důvěry.
Koncentrace
Koncentrace se nachází na opačném konci spektra než meditace, je to ryze jangová cesta spojená s levou mozkovou hemisférou – logickým mozkem, který vnímá vědomí jako proces hledání, které lze postupně uspokojit. V tom nejširším slova smyslu má koncentrace velmi blízko k józe, jež se opírá o předpoklad, že jsme se nějakým způsobem oddělili od jednoty. Praktikováním jógy pracujeme na tom, abychom se do jednoty navrátili. Vydáváme se na cestu uzdravení své ryzí podstaty.
Koncentrace vyžaduje úsilí. Na Západě to byla vždy uznávaná cesta. Příkladem za všechny může být modlitba, jež nás navrací zpět k bohu. Ve východní tradici je příkladem tohoto přístupu zen. V zenu a zejména v rinzai zenu meditující sedí a soustředí svou mysl a celou svou bytost na koan čili paradox. Až nakonec prostřednictvím koncentrace, která může představovat celé roky úsilí, dojde k průlomu a meditující uzří skutečnou povahu reality. Existuje mnoho druhů jógy – karma jóga, bhakti jóga, mantra jóga – a všechny směřují k jediné pravdě – všechny jsou úsilím, které směřuje k pravdě. Taková je podstata koncentrace.
Kontemplace
Svým způsobem je kontemplace zapomenutou cestou. Její podstata má nejblíže k učení tao. Na rozdíl od meditace a koncentrace je její definice obtížnější, proto může tato cesta někomu připadat poněkud nejasná. A to je její jediná nevýhoda. Avšak když ji správně pochopíme a uplatňujeme v praxi, dostane se nám cesty, která se nevyznačuje takovou mírou krajnosti jako dvě předchozí, a především ji lze přizpůsobit našemu praktickému každodennímu životu.
Využívá úsilí koncentrace, ale na rozdíl od ní nevyvíjí kontemplace v žádném směru přílišný nátlak. Předpokládá, že k průlomu může dojít jedině ve stavu relaxace a hravosti. Existuje známý příběh o tom, jak Buddha zaslechl hudebníka, který pravil: „Příliš utažená struna praskne. Avšak jestliže ji necháte příliš volnou, nebude hrát.“ Z tohoto vhledu se zrodila tzv. střední cesta, která je stejně jako kontemplace tancem mezi polaritami. Kontemplace využívá trvalý tlak hravou formou a to z ní oproti koncentraci a meditaci činí cestu méně formální. Nejedná se o proces úporného hledání, spíše zde s hravostí oceňujeme tajemství, která se nám odhalují, a samotná cesta nás uspokojí stejnou měrou jako průlomy, které nás na ní potkávají.
Klíčový je zde objekt, nad nímž můžeme rozjímat, objekt s dostatkem dimenzí, které podpoří prohlubování naší praxe. Tomuto účelu slouží Genové klíče.
Někomu může kontemplace znít jako mentální termín a na jisté úrovni jím také je. Lidskou mysl využíváme k úvahám o mystériích vnitřních rozměrů. Současně však máme k dispozici i další aspekty naší bytosti. Kontemplace je složená ze tří rovin. Rozjímáme mentálně, emocionálně a fyzicky. Až si povíme o rozmanitých fázích a sekvencích Zlaté cesty, bude vám zřejmé, že všechny tři úrovně kontemplace se vzájemně prolínají.
Zlomové okamžiky na naší cestě k vyššímu vědomí
První průlom nastává, když objevujeme pravou povahu kontemplace, kterou si postupně osvojujeme. Začíná na úrovni mysli hloubáním nad našimi vnitřními procesy. S tím, jak se nám daří prohlédnout nevědomá nízkofrekvenční přesvědčení, otevírá se nám nová perspektiva – svět našich emocí.
Druhý průlom nastává, když do našich emočních vzorců vstoupí vědomí a pevně zde zakotví. Dochází k transcendenci naší marné snahy uniknout bolesti života a neustálého přehrávání obranných mechanismů. To nám následně umožní ještě hlubší fázi kontemplace.
Třetí průlom přináší rozjímání na fyzické úrovni a je nejhlubší formou kontemplace, jelikož vědomí proniká do genetické struktury samotného vzorce. Právě zde nás uvědomění skutečně přetváří. Tělesné rozjímání je velkým průlomem, protože se odehrává mimo naše bdělé uvědomování. V této fázi je naše vědomí sama sebe dostatečně silné, takže nedochází k tomu, že by náhle opustilo tělo a promítalo se na druhé formou výčitek. Stejně tak je dost odolné na to, aby se nezachytilo v nějakém represivním emočním vzorci, jako je vina nebo deprese.
S prohlubujícím se uměním kontemplace pravděpodobně zaregistrujete tyto její různé fáze. Ovšem v určitém okamžiku dojde k dalšímu průlomu a kontemplaci nahradí stav absorpce. Absorpce je mystické rozpoložení, kdy láska uvnitř vás začne vyživovat sebe samu, což vede k nárůstu stavů dlouhotrvající extáze. K absorpci dochází, jakmile svým vědomím dojdete do okamžiku svého narození.
Možnosti kontemplace nad hologenetickým profilem: oblasti a dráhy
Při pohledu na svůj hologenetický profil uvidíte soustavu jedenácti kružnic zvaných oblasti – ty jsou dále propojeny tzv. dráhami (čárami s šipkami). Někteří možná zaznamenají určitou podobnost se systémem židovské kabaly. Genové klíče jsou novodobou syntézou, která se opírá o moudrost mnoha významných starších systémů. Jejich propojením představují Genové klíče daleko hlubší vnímání reality. Každá z jedenácti oblastí vašeho profilu představuje nějaký aspekt vašeho života, nad kterým máte možnost rozjímat. Jakmile vložíte své vědomí do konkrétní oblasti a s ní souvisejícího genového klíče, naskytne se vám příležitost k pochopení a transformaci dané sféry vašeho života. Když rozjímáte například nad oblastí svého Životního úkolu, můžete začít aspekty své minulosti chápat v novém světle. V tom okamžiku si lze rovněž začít uvědomovat, že ve vás dřímá mnohem větší potenciál nové budoucnosti, než v jakou jste pro sebe kdy doufali. Právě změna ve frekvenci vašich přesvědčení přináší při práci s Genovými klíči tolik kýžené účinky.
V profilu se nachází také jedenáct drah, které všech jedenáct oblastí propojuje do lineárního okruhu. Dráhy reprezentují dynamické procesy, které představují pilíře vašeho osudu. Na nízkých frekvencích je v člověku vnitřní světlo či životní síla proudící těmito kanály přidušena a přirozený vývoj je zbrzděn. Jakmile se prohlubuje vaše rozjímání nad všemi oblastmi, přibrzděný proud se znovu rozbíhá a vy můžete prožívat pozoruhodná období transformace svého života a intenzivních průlomů. Celý proces sebeosvícení vyžaduje čas a vytrvalou kontemplaci i trpělivost. Postupný nárůst vaší frekvence vám dovolí začít vnímat všechny oblasti a dráhy rovněž jako součásti holografického celku. Když například prožijete změnu svých mentálních přesvědčení, uvidíte, že tento posun se odráží zároveň ve vašem fyzickém těle i ve vašich vztazích.
Možnosti kontemplace nad hologenetickým profilem: genové klíče a šest linií
Genové klíče jsou ve své podstatě programovacím jazykem, kterým promlouvá vaše vnitřní vědomí. Díky kontemplaci nad svými osobními genovými klíči i nad těmi, které nejsou součástí vašeho profilu, bezprostředně vstřebáváte univerzální pravdu v samotném srdci této moudrosti. Navíc lze na příběh každého genového klíče nahlížet šesti možnými úhly pohledu, které nazýváme šest linií. Využití šesti linií v hologragickém profilu vychází přímo z matematické struktury I-ťingu a jeho šedesáti čtyř hexagramů. Hexagram je symbol složený ze šesti čar, zvaných linie. Každá linie poskytuje genovému klíči určité zabarvení. Když si každý genový klíč představíte jako specifickou hudební melodii, pak šest linií představuje šest různých tónin, v nichž lze melodii přehrát. V každé tónině zní tatáž melodie naprosto odlišně, proto byste neměli podcenit důležitost pochopení genových klíčů v souvislosti s jednotlivými liniemi.
Až se naučíte vnímat odstíny linií, zjistíte, že i jejich použití v práci s genovými klíči je celkově snazší. Vlastně to znamená, že existuje 6 x 64 obměn genových klíčů, které vytváří 384 fascinujících příběhů. Jakmile zvládnete linie ve svých sekvencích, budete schopni je snadno aplikovat také v sekvencích ostatních. Včlenění šesti linií do systému genových klíčů je jednou z věcí, díky níž je rozjímání nad klíči opravdu výjimečné. Abyste mohli užívat kouzlo šesti linií, dovolte si popustit uzdu své fantazii a uvolnit sílu vaší intuice. To může vést k překvapujícím a povznášejícím vhledům. Kontemplace nad genovými klíči a šesti liniemi je proces, který vás posiluje, protože se jedná o něco, co se naučíte provádět sami. Poskytuje člověku určitou samostatnost a volnost toulat se živoucím textem a objevovat jeho skryté obsahy a probouzet tak tajemství, která se uvnitř skrývají.
[1] Výkladový postup a myšlenkový směr, který se snaží vysvětlovat složité skutečnosti převedením na jednoduché, zejména rozkladem na části a tvrzením, že celek není „nic než“ soubor částí.
Možnosti kontemplace nad hologenetickým profilem: oblast vyššího záměru
Najděte si ve svém profilu oblast zvanou Vyšší záměr, nachází se na samotném dni vašeho grafu a nalistujte si v knize kapitolu genového klíče, jehož číslo se nachází před desetinnou čárkou. Potom se začtěte na chvíli do následujících řádků:
Okamžik, kdy se ocitáme v hloubce svého nitra, nás vždy přivádí k otázce: „Jaký to má všechno smysl?“. Schopnost ptát se, jaký má náš život smysl, je jednou z opravdu pozoruhodných lidských vlastností. Ale zřejmě si tuto otázku pokládáme jen tehdy, když svůj nejvyšší záměr nenaplňujeme, když nevyužíváme svého nejvyššího potenciálu a máme tudíž pocit, že to jaksi nedává smysl. V Genových klíčích hovoříme o vyšším záměru spíše než o obecném smyslu života. Během kontemplace nad tímto tématem často uvažujeme o vyšším záměru jako o něčem, co zde máme vykonat. Nicméně konání je pouze vedlejším produktem našeho bytí.
Vyšší záměr má ještě jednu unikátní vlastnost – vyjadřuje esenci našeho lidství, naší překrásné obyčejnosti. Je ztělesněním naší lásky k životu, k tomu, že můžeme pobývat ve fyzickém těle, ve hmotném světě. Vyšším záměrem nás lidí je naplnit své tělo vědomím. Tím nejniternějším smyslem lidského života je zkrátka BÝT.
Pro člověka je prostý úžas nad krásou bytí jednou z nejobtížnějších věcí. Jak často během dne zanecháme toho, co zrovna děláme, a užijeme si chvilku bytí v jeho ryzí podobě? Stín konkrétního genového klíče našeho Vyššího záměru nám brání v prožívání takových okamžiků. Jakmile si stále více uvědomujeme svůj vyšší záměr, můžeme být překvapeni četností těchto momentů i tím, jak snadno kolem nás mohou proplout bez povšimnutí. Ve svých kontemplacích nad genovým klíčem svého záměru rozjímejte nad tím, jak vás jeho stín ovlivňuje na nevědomé úrovni a brání vám v prosté radosti z toho, že jste naživu. Tento stínový vzorec má hluboké kořeny, a proto je často nesnadné uvědomit si jeho působení, neustále narušuje vaši rovnováhu. Lapeni ve stínových frekvencích se ve svém těle nikdy nebudete cítit pohodlně, a tak se samozřejmě dostaví pocity nevyrovnanosti a neklidu.
Jestliže se opravdu chceme naladit na melodii svého nejniternějšího životního záměru, existuje jeden zaručený způsob, jak toho dosáhnout – stačí, abychom častěji věnovali svou pozornost přírodě. Naladění se na tep Země nám pomáhá se uzemnit a vnitřně se stabilizovat. Žhavé tekuté kovy v zemském jádru vytvářejí elektromagnetické pole, které ovlivňuje veškerý život na naší planetě. Jelikož Životní úkol (oblast na samém vrcholu vašeho profilu) je symbolickým znázorněním Slunce na nebesích, Vyšší záměr reprezentuje tento vnitřní oheň skrytý v nitru Země. A jakmile se na tuto doposud utajenou rovinu v nás začneme ladit, objevujeme své dary. Abychom do této sféry nevědomí získali přístup, vezměme v potaz archetypy a mýty, které probouzejí našeho ducha, učme se z příkladů těch životních osudů, které nás inspirují. Náš záměr nás silně propojuje s minulostí, s naší zděděnou DNA a také s kulturou, do které jsme se narodili. Naše osobní i kolektivní vzpomínky na minulost jsou živnou půdou pro naše dary.
Tato holá pravda nás nutí k zamyšlení – naše dary si osvojíme jedině tehdy, když se vyrovnáme se svou minulostí tím, že se naučíme odpouštět a přijímat ty stínové vzorce, které jsme pravděpodobně zdědili po svých rodičích a prarodičích. Namísto abychom si dar našeho Vyššího záměru uvědomovali jen jako mentální koncept, potřebujeme vnímat, jak ožívá přímo uvnitř našeho fyzického těla. Dokud se tohoto daru nemůžeme fyzicky dotknout a procítit jej spolu se zcela novou úrovní vnitřní stability, kterou nám přináší, nejsme připraveni na další krok.
Siddhi našeho Vyššího záměru je mimořádné. Je jako dar, který nám byl svěřen samotnými bohy, abychom jej snesli na zem. Pro toto siddhi jsme se narodili, toto siddhi stojí v pozadí všeho, co zde v životě máme vykonat. Abychom tuto vnitřní esenci odhalili, jsme nuceni projít svým stínem, sestoupit do jeho hloubky – a vskutku celý náš život je dlouhou vzrušující odyseou vedoucí k tomuto zlatému pokladu. Někteří z nás mají to štěstí a dostatek času na kontemplaci nad svým záměrem a s takovým privilegiem se pojí odpovědnost k Zemi – máme velmi speciální úkol – snést tuto esenci na Zem. Vtělit ji, žít ji a užívat si ji. Když rozjímáme nad siddhi svého záměru, dotýkáme se těch nejhlubších a nejskrytějších možností svého života. Kdybychom se v kontemplaci nezabývali ničím jiným, toto téma by samo o sobě stačilo pro spuštění mocné transformace do našeho života.
Obecně vzato zůstává vyšší záměr v průběhu cesty za naším posláním skrytý. Je to podvědomá linka, prolínající se naším životem. Nemůžeme svůj vyšší záměr vymyslet, můžeme ho jen cítit. Prostupuje nás, ať děláme cokoliv. Naplnění vyššího záměru si nelze předem naprogramovat. Je to pocit, který nás naplní, jestliže jdeme správně. Naproti tomu svůj životní úkol vnímáme zřetelně. Je to naše vnější role, kterou se prezentujeme ve světě. Životní úkol konáme. Vyšší záměr vnímáme. Vnitřní vyšší záměr je vždy vedlejším produktem naplnění životního úkolu.